emocí a kultury položil Darwin, podle něhož jsou emoce a jejich projevy

biologicky vrozené a univerzální. V 60. letech minulého století výzkum

emocí a kultury (Ekman a kol., cit. podle Smith, Bond, Kagitcibasi, 2006)

potvrdil univerzálnost šesti základních emocí, kterými jsou vztek, radost,

smutek, znechucení, překvapení a strach. Účastníci výzkumu měli popsat,

jaké emoce vyjadřují obličeje Američanů na fotografiích. Většina emocí

byla správně interpretována jak Američany, tak obyvateli Nové Guiney, kte–

ří neměli téměř žádnou předchozí zkušenost s moderními společnostmi

(Ekman a kol., cit. podle Smith, Bond, Kagitcibasi, 2006). Většina emocí

je tedy kulturně univerzální. Rozdíly jsou však v intenzitě jejich projevo–

vání a v kontextu, ve kterém se projevují. Stejně tak lidé emoce modifikují

podle kulturních pravidel. Výraz emocí se zároveň přizpůsobuje lokálním

kulturním pravidlům a sociálním okolnostem. 

Rozzuřený italský řidič troubí, divoce předjíždí a přitom vás stihne po–

častovat nepříliš lichotivými výrazy. Vztek ventiluje zcela otevřeně, spon–

tánně a bez jakýchkoliv zábran. Ve Skandinávii se s podobným chováním až

na malé výjimky nesetkáte. Záleží samozřejmě jednak na temperamentu da–

ného a jednak také na obecně akceptovaných pravidlech chování. Může se

stát, že se řidič ze Skandinávie bude v Itálii chovat při řízení vozu ještě tem–

peramentněji a odhodí své zábrany. Přizpůsobí se v daný moment jiným

kulturním pravidlům.

Podle vyjadřování emocí lze kultury rozdělit na afektivní a neutrální

(Trompenaars, 1993). V afektivních kulturách mají jedinci tendenci přiro–

zeně vyjadřovat svoje emoce, zatímco v neutrálních kulturách je spíše skrý–

vají a jejich projev v určitých situacích považují za nevhodný (např. na pra–

covišti je projev některých emocí pokládán dokonce za určitý náznak

neprofesionálnosti). V afektivních kulturách jsou verbální a neverbální re–

akce bezprostřednější a fyzické kontakty uvolněnější. 

Dítě vyjadřuje spontánně své emoce již raném věku. Camras (cit. podle

Matsumoto a kol., 2003) sledoval spontánní projev emocí u jednáctiměsíč–

ních dětí z Číny, Japonska, Evropy a Severní Ameriky. Čínské děti byly

méně expresivní než děti z ostatních kultur. 

Na základě zrcadlení a učení nápodobou děti odrážejí projevy emocí

osoby, ke které mají vazbu. Číňané vyjadřují obecně méně emocí než lidé

z jiných kultur. V situacích, ve kterých by Evropan vyjádřil zděšení či

vztek, se jejich výraz tváře nemusí vůbec změnit. Zajímavé je sledovat pro–

jevy emocí u vrcholových sportovců. Přestože podá např. japonský sporto–

96